Leden 2009

Barevné variety potkana

30. ledna 2009 v 10:17 | Luciana |  Potkan
Barvy laboratorních potkanů lze zhruba rozdělit do 4 skupin:
1.S TICKINGEM:
Jedná se zejména o "aguti"* barvy, kdy kožíšek zvířete je složen z chloupků, z nichž každý jednotlivý chlup se zkládá ze 3 rozdílných barev: těsně u pokožky je zpravidla nejsvětlejší, potom následuje tmavší prostřední proužek a následuje tmavá špička chlupu, ale pořadí může být i jiné. Spodní partie těla (bříško, hruď,vnitřní strana končetin) bývá zbarvena světleji, často šedě.
*pozn: častá barva divokých zvířat, způsobující ochranné (maskovací) zbarvení. Je pojmenovaná podle jihoamerického morčatovce Aguti zlatého.
Jedná se o barvy: aguti, cinnamon, cinnamon pearl, amber, fawn, pearl...
Aguti: Původní barva potkaních divokých předků v různých odstínech hnědočervené nebo hnědošedé barvy. Spodní část těla je stříbřitě zbarvena, oči jsou černé.
Cinnamon: Vypadá jako světlejší aguti s bronzovým odstínem. Oči jsou černé.
Cinnamon pearl: Těžko popsatelná barva, působí zlatým dojmem se stříbřitým leskem. Oči černé.
Amber: Světle zlatá barva, stříbrný ticking, růžové oči.
Fawn: Sytě zlatá barva s béžovou podsadou a břichem stejné jen o něco světlejší barvy, oči rubínové.
Topaz: podobá se zbarvení Fawn, ale je o něco světlejší se světle šedou podsadou a stříbřitým břichem. Oči rubínové.
Pearl: stříbřitá barva s kovovým leskem. Břicho má téže barvu, oči jsou černé. toto zbarvení je dominantní, zpáření 2 perlových potkanů způsobí letální faktor ve vrhu.
2.BEZ TICKINGU:
Kožíšek zvířat je složen ze srsti stejné barvy (toto se netýká např. bílých znaků), jednotlivé chlupy jsou jednobarevné.
Jedná se o barvy: černá, hnědá (kakaová, čokoládová), modrá (americká, ruská, powder blue, platinová, ruská, německá...) , lila, mink, šampaňská, bílá albíni a bílí tmavoocí- BEW)...
Černá: sytě černá srst a oči, břicho je o něco světlejší. Vadou je nahnědlý odstín srsti.
Čokoládová, hnědá: Tmavě hnědá barva působící skoro černým dojmem. Oči černé. Chybou je označovat hnědými černé vysvetlalé potkany.
Americká modrá: stříbřitě šedá barva, břicho je téže barvy, o něco světlejší.Oči černé.
Powder blue: světle stříbřitě šedá barva, břicho je téže barvy, o něco světlejší.Oči černé nebo rubínové.
Ruská modrá: tmavě šedomodrá barva, oči černé.
Platinum: lehce namodralá stříbřitá barva, oči rubínové nebo černé.
Silver: světlounce šedá s mírně namodralým nádechem, oči červené.
Lila: šeříková barva, tmavě béžová s nádechem do fialova. Oči rubínové nebo černé.
Beige: béžová barva s rezavýn nádechem, oči rubínové až černé.
Buff: světle béžová barva bez rezavého nádechu, oči rubínové až černé
Mink: šedohnědá barva s kovově modrým leskem. Oči černé nebo rubínové.
Champagne: v podstatě amber bez tickingu. Velmi světle béžová, oči červené.
Albín: bílá barva srsti bez pigmentu, oči červené.
Bílý tmavooký (BEW): bílá srst (ne albín), černé oči. Při zpáření 2 BEW potkanů dochází k letálnímu faktoru vrhu.
3.STÍNOVANÉ ZBARVENÍ:
neboli shaded. Barva se nalézá pouze na externitách těla a v jejich bezprostředním okolí- na tlapkách, okolo čumáčku a uší, kořene ocasu. Ocas a uči jsou zabarveny též.
jedná se o barvy:
siamská- potkan krémové barvy s tmavými znaky okolo čumáčku, kde zasahují až k očím, tmavě zbarvené uši, tlapky, kořen ocasu.
himalájská- potkan bílé barvy s tmavými znaky okolo čumáčku, tmavě zbarvené uši, tlapky, kořen ocasu. Tmavé znaky jsou pouze v těsném okolí externit, zbytek těla je bílý.
pozn: siamští a himalájští potkani jsou uznáváni pouze bez bílých znaků (solid), jakékoliv bílé znaky jsou hrubou vadou (často kvůli nim nelze určit barvu stínování)
merle- Potkan může mít jakoukoliv barvu, na některých místech těla se vyskytují různé skvrny a čmouhy tmavší barvy.
barmská- Barmská barva patří mezi stínovaná zbarvení, kdy základní barva srsti je středně hnědá, barva znaků na externitách je ještě tmavší, tzn. znaky na čumáčku, uších, končetinách a u kořene ocasu, ocas je zbarven taktéž tmavě. Zadek nad kořenem ocasu by měl být nejtmavší, tmavá barva by měla postupně přecházet do barvy těla. Břicho zvířete je stejné barvy jako barva hřbetu, oči jsou černé.
4.PROSTŘÍBŘENÍ:
potkan má tělo kryto srstí 1 barvy, kdy ale jednotlivé tmavé chlupy jsou proloženy chlupy stříbřitými nebo bílými, ideálně v poměru 50/50.
jedná se o barvy: prostříbřená černá, hnědá, mink, fawn...
BAREVNÉ LINIE:
linie, které lze mezi sebou křížit bez nežádoucího znehodnocení barev a vzniku neurčitého zbarvení.
1.Šampňská :
Amber
Champagne
Silver
Silver aguti
2. Beige
Beige
Fawn
Topaz
Buff
3. Americká modrá a Platina:
Americká modrá
Modrá aguti
Platinum
Platinum aguti
2.Ruská modrá a Dove:
Ruská modrá
Ruská modrá aguti
Ruská dove
Ruská dove aguti
některé informace převzaty z http://www.geneticke.estranky.cz/ , děkuji.
postupně doplním....






Fotogalerie Barevné variety

Moje klec

30. ledna 2009 v 10:08 | Luciana
Moje klec- rozměry
50cm šířka
80cm výška
80cm délka

Vybavení:
Hamaka
Závěsná koule na salát
Domeček
Mysky
Napáječka
žebřík
Lano
............



prazdna

Proč zrovna potkana

29. ledna 2009 v 20:11 | Luciana |  Potkan
Proč zrovna laboratorního potkana?...důvodů může být mnoho. Laboratorní potkan je bystré, inteligentní a zábavné zvíře, které si se svým majitelem utvoří velmi pevné pouto, stejně jako např. pes. Oproti jiným zvířatům a zejména hlodavcům chovaným v domácnostech má mnoho výhod:
1. Společenská povaha a vyhledávání sociálního kontaktu: Potkani jsou velmi sociální tvorové, svého pána berou jako partnera a komunikují s ním, mají snahu si s ním hrát a laškovat. Při příchodu ze školy nebo zaměstnání Vás budou vítat s radostí srovnatelnou s radostí psa. Žádný jiný domácí hlodavec Vás jako svého sociálního partnera brát nebude. Ano, morčata, činčily nebo degu jsou sice také sociální a snadno ochočitelná zvířata, ale svého majitele berou obvykle toliko jako "krmiče". Naopak křeček je ve své přirozenosti samotář, a ikdyž se ochočí a nechá vzít na ruku, nijak unešen z Vaší společnosti nebude a pokud se mu budete věnovat nebo ne mu bude v podstatě jedno...naopak, raději bude, pokud ne.
2. Aktivita: Divocí potkani jsou sice soumračná a noční zvířata, ale laboratorní potkan se svou aktivitou přizpůsobí aktivitě svého pána. Když budete ve škole nebo v zaměstnání, bude pravděpodobně spát, ale v okamžiku, kdy přijdete domů a budete se mu chtít věnovat, patrně Vám bude plně k dispozici. Na rozdíl od křečka nebo činčily, kteří si striktně povedou svůj soumračný až noční život a na probuzení za dne bílého budou reagovat nevrle a někdy i agresivně.
3. Inteligence a činorodost: Laboratorní potkani jsou velmi akční, chytrá, živá a zvídavá zvířata, která se velmi ráda zůčastní všech Vašich her a jsou schopni se naučit i řadě různých kousků. Inteligentní potkan se rád a s nadšením bude učit různým kouskům, ale i sám bude vymýšlet hromadu lumpáren, takže se s ním rozhodně nudit nebudete.
4. Menší nároky na prostor: Klec pro laboratorní potkany by sice měla být dostatečně prostorná (to by ale ostatně měly být veškeré ubikace pro středně velké hlodavce) ale v porovnání např. se psem je ale potřeba prostoru u potkana takřka zanedbatelná. Potkana nemusíte chodit venčit za jakéhokoliv počasí a nebude ani obtěžovat sousedy štěkotem. Naopak, potkana můžete sice brát ssebou prakticky kamkoliv, ale vzhledem k jeho "akorát" rozměrům jej můžete mít klidně u sebe.
5. Malé nároky na krmení: Potkan je všěžravý hlodavec a jeho krmení není drahá záležitost. Sice to neznamená, že bude stačit živit jej pouze zbytky z kuchyně popř. od oběda, ale ani tak jeho výživa Váš rodinný rozpočet pravděpodobně nezruinuje.
6. Délka života: Laboratorní potkan je poměrně krátkověké zvíře. Sice je to obvykle smutný fakt, když se člověk po 2,5 -3 letech musí se svým malým 4nohým přítelem rozloučit, ale někdy to lze brát i obráceně, jako výhodu. Např. jste - li děti nebo studenti a zatím ještě nevíte, jakým dalším směrem se Váš život bude v průběhu několika dalších let ubírat. Přecijenom, pes je závazek na 8- 15 let Vašeho života.. činčila na 15-20 a větší papoušek třeba na 50.

1 nebo více potkanů

29. ledna 2009 v 20:10 | Luciana |  Potkan
Jestliže si hodláme pořídit potkana, jistě budeme zvažovati, zdali si pořídíme samečka nebo samičku, 1 zvíře nebo potkanů více...tento článek popíše možné variace všech případů a jejich pro a proti.
1./ pouze 1 potkan:
Tato situace je asi nejčastější, zejména u začátečníků, ale pro zvířátko samotné bohužel také nejméně vhodná. Většina začátečníků si obvykle pořídí zvíře a teprve potom zjišťuje, co a jak novému členovi rodiny poskytnout za náležitosti k životu. Potkan sólista, pokud se mu bude nový majitel opravdu hodně věnovat, velmi zkrotne a bude na svého majitele silně vázán. Jenže potkan je vysoce společenské zvíře uzpůsobené životu v koloniích a jako jedináček bude velmi trpět nepřítomností svého vlastního druhu. Někdy se časem může situace vyvinout až tak daleko, že potkan onemocní poruchami chování. I kdyby se mu majitel totiž věnoval několik hodin denně, společníka vlastního druhu mu nikdy plně nenahradí- společnou péči o srst, společné hry a spaní a hlavně 24 hodinovou společnost... je to podobné, jako kdyby člověk trávil celý život jen např. ve společnosti psa. Ten je sice skvělý kamarád, ale nepodrbe vám záda, nepopovídáte si s ním..
1 sameček: Právě u potkanů jedináčků, zejména dominantnějších samečků může v období jejich dospívání nastat problém s agresivitou. Potkani si v tomto věku instinktivně řeší hierarchii ve skupině, která však může znamenat pouze potkana a jeho majitele. Sameček si v tomto období začne dovolovat, může začít být kousavý. Je potom na majiteli, aby svého potkana zvládl a dal mu najevo, kdo má vedoucí pozici. Pokud majitel u potkana nemá autoritu, potkan začne být agresivní a nezvladatelný - viz článek http://www.theblackhole.estranky.cz/clanky/novy-potkan-a-vse-co-s-nim-souvisi/proc-je-muj-potkan-agresivni_ Na 2 stranu potkaní sameček sólista bude svému majiteli velmi oddán a stane se z něho mazlík do slova a do písmene. Obecně, potkaní samečkové snáší samotu mnohem lépe než samičky, zejména ve starším věku. Ikdyž samozřejmě i potkaní sameček bude mnohem spokojenější po boku kamaráda stejného druhu a obvykle odpadne i problém s případnou agresivitou.
1 samička: Z důvodu agresivity, možného zápachu, popř. z důvodu např. "že se nelíbí samečkova varlata" (směšný a malicherný důvod, ale kupodivu dost častý), si často začínající chovatelé pořídí raději samičku potkana. Ale samičky potkanů jsou ještě družnější než samečkové a jsou tímto majitelovým dá se říci skoro sobeckým činem odsouzeny k celoživotní samotě, která je naprosto proti jejich přirozenosti. Samičky potkanů v přírodě žijí uprostřed kolonie obklopeny jinými samičkami a mláďaty, a od toho plyne jejich společenské založení. Samička, která žije celý život sama, je neustále stresovaná situací, která není typická pro její živočišný druh. Takováto samička častěji trpí na různé nemoci, právě proto, že je oslabená vlivem trvalého stresu, obvykle se dožívá i nižšího věku. Budoucí majitel by měl tedy zvážit, jestli upřednostní vlastní sobectví před zájmy zvířete.
Potkani by vždy měli být alespoň 2, vždy stejného pohlaví.
2 potkani:
Pro potkany je přirozené žít v koloniích, proto již 2 potkani jsou mnohem lepší situace než potkan jeden. Pokud se jim budeme dostatečně věnovat, 2 potkani se ochočí stejně dobře jako potkan jedináček a ani nepotřebují o mnoho větší klec nebo o mnoho více krmiva. Naopak, pokud víme, že se svému potkanu nebudeme moci věnovat několik hodin denně, raději si pořídíme rovnou 2 potkany, kteří si už společnost vynahradí mezi sebou.
Pokud si pořídíme potkany 2 , pořizujeme si vždy 2 potkany stejného pohlaví. NIKDY si nepořizujte párek potkanů (samečka a samičku) do stejné klece, a již vůbec ne ze stejného vrhu. *
Potkany si můžeme pořídit buď 2 sourozence stejného pohlaví, což je ideální kombinace, protože nám odpadne jejich seznamování, nebo si můžeme pořídit 1 zvíře a po té, co se ochočí, mu pořídit o něco mladšího kamaráda. Zejména v případě samečků bychom ale neměli s pořízením dalšího meškat příliš dlouho, protože starší samečkové (zejména již pohlavně dospělí) obtížně uvykají na nového kamaráda. viz článek http://www.theblackhole.estranky.cz/clanky/novy-potkan-a-vse-co-s-nim-souvisi/seznamovani-potkanu
3 a více potkanů stejného pohlaví:
Ideální kombinace, vycházející z přirozenosti tohoto druhu. Potkani v přírodě žijí v početných koloniích se složitou sociální hierarchií a více zvířat v dostatečně velké kleci jim naprosto vyhovuje. Poněvadž ne každé zvíře musí každému zvířeti "sedět" , ve větší společnosti a dostatečně velké kleci si všechna zvířata najdou jak "spřízněné duše", tak i místo, kde se vyhnout před nepříjemným spolubydlícím.
...........................................................................................................................
* Potkani jakožto hlodavci jsou velmi plodná zvířata se silnou rozmnožovací schopností, samička již ve věku cca 2,5 měsíce je schopna vrhnout mláďata. Ale je to srovnatelné, asi jako když otěhotní 12 letá dívka. Po porodu, je- li přítomen sameček, samička okamžitě znova zabřezne. Tak se bude situace neustále opakovat, až bude samička naprosto fyzicky vyčerpaná- neustále rodit a odchovávat mláďata vydrží tak rok, rok a 1/4. Krom toho- v 1 vrhu může být až 18 mláďat, což znamená v přepočtu zhruba 8 vrhů, které samička stihne , než se naprosto vyčerpá, tzn. nějakých 150 nových potkanů. Dovedete si představit, co s takovým množstvím potkáňat? Jestliže je prostě prodáte do zverexu, pravděpodobně skončí v tlamě hada. Pokud majitel chová potkany pro radost a ne na prudukci mláďat, měl by brát ve zřetel i to, že samička bude ke konci své plodnosti naprosto fyzicky vyčerpaná a pravděpodobně zahyne při posledním odchovu na vyčerpání.
* V přírodě k něčemu takovému nedochází, protože divoký potkan má životnost průměrně okolo půl roku, za tu dobu samička v dobrých podmínkách stihne 2-3 vrhy. Někdy ani to ne, protože početnost vrhů závisí na velikosti území dané kolonie, počtu zvířat žijícím na tomto území, na dostupnosti potravi a jiných faktorech.
Co se týká soužití potkaního "bratra a sestry" - potkaní sourozenci se spolu budou naprosto bez zábran rozmnožovat, ale blízká přínuzenská plemenitba výrazně zvyšuje riziko dědičných onemocnění, proto se časem můžeme místo pěkných mláďat dočkat neživotaschopných a různými nemocemi trpících "kryplíků".
pozn: V produkčních velkochovech chovají potkany v chovných skupinách se samcem a více samicemi. Tyto chovy jsou zameřeny na "produkci" a na zdraví a fyzickou pohodu zvířat není brán ohled, protože zvířata se po roce (kdy jsou již fyzicky vyčerpaná a klesá jejich plodnost) vyřazují z chovu. Ale chovatel, který svá zvířata chová coby domácí mazlíčky, by na jejich potřeby měl brát ohled a k něčemu takovému se nesnížit, jestliže má své svěřence rád a trochu mu na nich záleží. Protože samička předčasně vyčerpaná nadměrnými odchovy se nedožívá vysokého věku.

Jak potkana naučíme...

29. ledna 2009 v 20:07 | Luciana |  Potkan
takového ho máme:-) Ale teď vážně:
Pořídili jsme si nového potkana, už si na nás trochu zvykl a my bychom jej chtěli třebas naučit pár věcí, jako:

1. Přiběhnout na zavolání:
To se naučí prakticky každý potkan, který si na vás již zvykl a má ve vás plnou důvěru. Potkana oslovujte co nejčastěji jeho jménem, aby pochopil, že dotyčné slovo platí jako označení jeho "osoby". Nejdříve potkana umístěte např. na stůl, postel popř jiný vyšší volný povrch, kde není příliš mnoho rozptylujících předmětů a potkan jej nemůže jen tak hned opustit. Sedněte si tak, aby potkan k vám mohl, a připravte si nějaké ty pamlsky, které potkan rád konzumuje a nedostává je jako příliš pravidelnou součást krmení. Vhodné jsou např drobné kousky sýra nebo vařeného masa. Voláme potkana jeho jménem, můžeme u toho např ještě i třeba mlaskat, luskat prsty, zvonit rolničkou, nebo šustit pytlíkem.. Mačkat PET lahev se příliš neosvědčilo :o). Když potkan přiběhne, aby zjistil, co se děje, pochválíme ho a odměníme "jednohubkou" pamlsku. Nedáváme příliš velký kousek, aby jej nekonzumoval moc dlouho a hlavně, aby se potkan příliš rychle "nenacpal". Po několika zopakováních potkan obvykle pochopí, že přiběhnout na zavolání je chvályhodná a bohulibá věc. Ale pozor: potkan není pes a nelze po něm tudíš požadovat bezmeznou poslušnost na slovo, tudíš jestliže zrovna dělá nějakou zajímavější činnost, nebo se zrovna zabydel za nábytkem a rozhodl si tam třeba dát dvacet (zvláště, jestliže se předtím něčeho pořádně lekl), může přijít i po delší
době. A to zejména pokud zrovna máme hodně naspěch a potřebujeme jej nutně a neprodleně zavřít do klece :o) .

2. Používat v kleci záchod:
Tak toto je již podstatně složitější, protože úspěch závisí pouze na konkrétním potkanovi a jeho čistotnosti. Současní labolatorní potkani jsou obvykle poměrně nečistotná zvířata a svou potřebu vykonávají kdykoliv kdekoliv bez jakýchkoliv zábran a pocitů viny. Někdy se ovšem stále ještě najdou potkani, kteří svou potřebu vykonávají na určité místo. Těm potom do vyčištěné a dobře vymyté klece na určité místo (nejlépe tam, kam měl již předtím potkan tendenci chodit vykonávat svou potřebu) poskytneme mělkou plastovou misku nebo rovnou wc pro hlodavce naplněné kočkolitem a zastané několika čerstvými bobky, popř. troškou pomočené podestýlky. Můžeme také využít potkaní snahy značkování si výkaly a močí a umístit jim do záchodku např kámen nebo dlažební kostku, na kterou někteří potkaní rádi vykonávají svou potřebu. Jestliže se nám zdá, že se potkan potřebuje vyprázdnit (obvykle se zastaví, trošku nahrbí a zatváří soustředěně) podržíme jej lehce na tomto záchodku, dokud "to nepustí". Potom jej pochválíme a odměníme kouskem pamlsku. Pokud je potkan vrozeně čistotný, pochopí obvykle záhy, k čemu záchod slouží. Což ovšem neznaméná, že občas neupustí bobek nebo loužičku i jinde. Bohužel je ale obecně větší % potkanů, kteří čistotní nejsou a záchod se používat nechtějí a nenaučí. Také pokud je v kleci potkanů více, budou kálet kde je to zrovna napadne.

3. Sedět na rameni a klíně:
Pokud chcete mít potkana, kterého můžete v klidu nosit v kapse, kapuci, nebo volně na rameni, když někam jdete, tak k tomu jsou vhodní zejména starší samečkové. Ti tak rádi pozorují své okolí a nemusí se při tom příliš hýbat. Ani je to v podstatě učit moc nemusíme. Naopak mladé samičky to i přez veškerou vaši snahu pravděpodobně brzy přestane bavit. "
Na naučení sedět na rameni" stačí, aby byl potkan dostatečně ochočený, důvěřivý a klidnější povahy. Dále také musí být zvyklý na nejrůznější hluk a zvuky, aby se neděsil při sbemenším podezřelém zvuku. Na rameni Vám pak bude s největší pravděpodobností sedět sám. Než s ním však vyjdeme ven, naučíme jej klidnému sezení v bezpečí domova při nejrůznějších činnostech, např. úklidu domácnosti. Dále by si potkan měl zvyknout na Vaše různé pohyby, aby byl zvyklý se přiměřeně držet a nespadl při Vašem nenadálém pohybu. Proto s potkanem sedícím na rameni dělejte různé běžné pohyby, nemyslím tím zrovna hrát Sqash nebo dělat přemety stylu kotoul plavmo.

4. Pózovat při fotografování:
Mladí potkani jsou obvykle velmi zvídavá a neposedná zvířata, která jsou neustále v nějakém pohybu a poměrně obtížně se fotí, pokud nevlastníme nějaký kvalitnější a obvykle výrazně dražší fotoaparát, který zvládá dobře proostřit i objekt v pohybu.
Při fotografování potkanů snad nejde ani tak o to, jak potkana naučit, aby se zrovna nehýbal, když to po něm požadujeme, ale spíše o to, jak jej přelstít:
Potkany fotíme nejlépe po dostatečně dlouhé "vycházce" z klece, kdy jsou unavení a vyběhaní. Můžeme jim dát i něco pojíst, kávu jim ale při tom zásadně nepodáváme :o).
Potkana umístíme na dostatečně vysokou a nepříliš velkou plochu, např. židli, z které nemůže utéci a nemůže tam ani příliš pobíhat sem a tam. Sice se o to bude nějakou dobu pokoušet, bude se vrtět, větřit, panáčkovat..ale po nějaké době jej to přestane bavit a obvykle se usadí na jednom místě. Můžeme jej při tom třebas i uplatit nějakým pamlskem. Až se zklidní, popř. začne baštit, můžeme jej celkem v klidu vyfotit. Nepříliš nervním potkanům obvykle nevadí ani focení s bleskem, když zjistí, že jim při tom nikdo hlavu neutrhne. Některá zvířata se po dostatečné vycházce nechají i částečně "naaranžovat", poněvadž jsou zrovna rádi, že se nemusí hýbat sami. Po vyfotografografování dostatčného počtu snímků, z nichž snad alespoň některý bude částečně dle našich představ potkana vrátíme zpět do klece a dopřejeme mu zaslouženého klidu.

5. Zábavu jménem potkaní Agility:
Potkani jsou inteligentní, učenlivá, aktivní a hravá zvířata, někteří jsou pro agility skoro předurčeni. Pokud se chceme s potkanem zůčasňovati soutěží typu Agility, nebo jenom jemu a i sobě dopřát tuto skvělou zábavu, musíme mít:
a/. Potkana
b/. Potkana vhodné povahy a mít jej opravdu dokonale ochočeného. Zvířátko ve Vás musí mít 100% důvěru a musí mít chuť s Vámi spolupracovat. S nervově labilním zvířetem nebo zvířetem po nějakém traumatu, které se Vás z nějakého důvodu více nebo méně obává toho pravděpodobně mnoho nedosáhnete. Potkan také musí dobře znát Váš hlas a hlavně jeho tóny v různých situacích.
c/. Potkana vhodného věku a pohlaví, nejlépe mladou potkaní samičku. Mladí potkaní samečkové bývají sice také použitelní, ale obvykle jenom do doby, než o něco povyrostou a zjistí, že válet se v hamaku, spát a jíst je přeci také zábava. Naopak mladé nevyřáděné potkanky aktivistky k tomuto účelu bývají téměř ideální a rozhodně jim toto nadšení vydrží nepoměrně déle než jejim "mužským protějškům".
d/. Nějaké to vybavení, obvykle makety překážek pro psí agility. V případě toho potkaního je nesporná výhoda toho, že je lze poměrně snadno vyrobit a zaberou Vám místo celé rovné louky pouze desku většího stolu. Také se u něj sami tolik nenaběháte, jako v případě toho psího.
e/. Dostatek času
f/. a HLAVNĚ moře trpělivosti ;o)
Takže- jak na to:
Dostatečně ochočeného, důvěřivého, odpočatého, nepříliš najedeného potkana krátce po tom, co se přirozeně (nikoliv násilím) probudil a má zrovna zvídavou náladu položíme na stůl s "překážkovou dráhou".
Necháme jej, aby si všechny překážky sám dobře prohlédl, očichal, označkoval...a přestal se jich bát. Potom potkanovi dáme malý kousíček pamlsku a omázneme si jím prst, aby byl pamlskem cítit. Celu dobu na potkana mluvíme.
Potom mu ukážeme prst navoněný pamlskem, a když jej bude chít sebrat nebo alespoň očichat, plynule mu jím uhýbáte až k první překážce, kterou by měl při následování Vašeho prstu překonat.
Po úspěšném překonání překážky jej až přehnaně slovně pochválíme a odměníme kousíčkem pamlsku. Stejně postupně pokračujeme u všech překážek. Stále potkana povzbuzujeme a přehnaně chválíme za každý zdar. Na poprvé jej naučíme tak 1-3 překážky, než se potkan "nají" a začne být neochoten spolupracovat (prostě jej to přestane bavit). Po té jej pochválíme a necháme odpočinout.
Až se vyspí a odreaguje, začne být zase čilý a zvídavý můžeme pokračovat...postupně trénovat, to co již umí a přidávat k tomu další překážky, až potkan následující Váš prst zvládne celou trať.
Až pochopí, o co se jedná, časem bude následovat Váš prs i nenavoněný. Hlavně jej za každý úspěch důsledně chvalte, odměnujte a hlavně, nenuťte jej do něčeho, když nechce nebo jej to již nebaví. Pokud zrovna nechce, nebo mu něco nejde, v žádném případě jej nijak netrestáme a nekřičíme na něho, vše musí být naprosto dobrovolné a potkana to musí bavit. Pokud si "výcvik" spojí s něčím nepříjemným, patrně se již ničemu učit nebu chtít.
..............DOPLNÍM...................
...............................................................................................................................
Hlodat mříže, ničit hamaky, plastová dna a vybavení klecí, různé Vaše pokud možno dražší a ještě zánovní oblečení, ohlodávat nábytek a kabely, ničit pokojové květiny a pod. potkana učit nemusíme, to umí sám od sebe a opravdu znamenitě :o)
Čistit si sám klec, uklízet domácnost, mýt nádobí, zalévat květiny, chodit na nákup, do zaměstníní popř. nezištně vykrádat bankomaty apod. svého potkana patrně nenaučíte, ALE pokud se Vám to podaří, potom jste asi OPRAVDU DOBŘÍ :o))

barvy potkanu

29. ledna 2009 v 14:07 | Luciana |  Potkan
V této encyklopedii vám představím doufám všechny existující barvy laboratorních potkánků. Tato stránka by měla především začínajícím chovatelům poradit ve všem, co se týče barev. Dozvíte se plno informací o křížení těchto barev, genetice, barevných liniích atd. Taky vám zde představím i znaky (kresby) potkánků :o)
Doufám, že se vám tato stránka bude líbit a že vám především pomůže.

Nikdy přesně neurčíte, jaké barvy budou mít mláďata ve vrhu, protože genetika je velmi složitá věc, ale i tak to můžete alespoň předvídat, protože jsou určitá pravidla genetiky, třeba jako to, že ze dvou neaguti barev nemůže vzniknout aguti barva. Při křížení potkánků se chovatelé ani kolikrát nestačí divit, co se jim ve vrhu narodí, protože jsou i lidé, kteří si myslí, že když zkříží dva černé potkany, že budou na 100% všichni černí - není to špatná teorie, ale často se stává, že geny se různě smíchají a ze dvou černých rodičů vznikne třeba béžové nebo dokonce albinotické mládě! Ale tady pozor, protože albín má geneticky svou barvu, akorát mu schází pigment, aby svou barvu projevil ;o) Ale více u albína.
Při výběru partnera pro vaší potkaní slečnu vždy vybírejte dle genů obouch rodičů, protože pokud máte americkou modrou samici s genem lila, tak je úplná blbost křížit jí např. se šampaňským samcem atd., protože to jsou barvy, které na sebe nepatří. Zřejmě by byl vrh celý černý, ale pokud by se tam narodila nějaká jiná barva, třeba zrovna ta americká modrá, je možné, že kvůli nevhodnému křížení bude mít mládě špatný odstín :o( Ale více v liniích barev (najdete tam základní barevné linie, se kterými nic nezkazíte).
Chcete se naučit počítat genetické kódy??? Pokud ano, jste zde správně, vše vás zde naučíme a poučíme :o) Více v sekci co bude ve vrhu.

Foto: Miminka černá, aguti a modrá aguti
http://whisper-rat.xf.cz

Foto: Miminka ruská silver, ruská modrá a černá
http://whisper-rat.xf.cz
CO MÁTE VĚDĚT:
Ticking srsti
Víte co je to ticking srsti? Nevíte? Ticking srsti, neboli aguti, jsou jednotlivé tmavší proužky na každém chlupu. Aguti barva je dominantní "A", to znamená že:
"AA" = ticking srsti (aguti barva)
"Aa" = ticking srsti (aguti barva)
"aa" = bez tickingu (non-aguti barva)
Smrtící barvy a znaky
Při křížení barev a znaků si jako chovatel musíte být jistí, že nekřížíte rodiče barev nebo znaků, které se nesmí navzájem křížit, protože by mohla způsobit SMRT mláďat!!! Pamatujte si, že z barev navzájem nesmíte křížit dva potkánky PEARL, a ze znaků se nesmí navzájem křížit potkánci spotted a blazed, ani spotted s blazedem! Jako blazed se počítá i husky.


léčiva a antiparazitika používaná pro potkany

20. ledna 2009 v 20:50 | Luciana |  Potkan
Protože ne všechna veterinární léčiva jsou vhodná pro laboratorní potkany, uvedu zde výběr nejčastěji používaných a vhodných. Tato stránka slouží pouze jako přehled, nikoliv jako návod amatérům, čím si vybavit domácí potkaní lékarničku, a následnému zkoušení, co zrovna zabere. Ošetření potkaního zdraví předně patří do rukou zkušeného veterinárního lékaře se specializací na hlodavce.
zkratky a vysvětlivky:
a) způsoby aplikace
1/ p.o.- perorálně (ústně) , aplikuje se buď injekční stříkačkou přímo do tlamky, nebo v napájecí vodě či krmivu.
2/ s.c.- subcutánně (podkožně), aplikuje se do podkoží, většinou do kožní řasy na hřbetě za lopatkami. Při častější aplikaci nebo u určitých léčiv ale může docházet k nekrózám v místě vpichu, popř. ke kožním infekcím. Proto se provádí pouze v akutních případech a co nejjemnější jehlou (vhodné jsou např."inzulínky"). Místo vpichu je vhodné vydesinfikovat např. ředěnou Betadinou nebo Septonexem.
3/ i.m.- intramusculárně (do svalu) aplikuje se do svalů, obvykle na stehně zadní končetiny. Po častější aplikaci může docházet k poškození svalů. Proto se provádí pouze v akutních případech. Místo vpichu je taktéž vhodné vydesinfikovat např. ředěnou Betadinou nebo Septonexem.
b)zkratky:
atb- antibiotikum, úč.l- účinná látka


ANTIBIOTIKA:
Borgal
Trimetoprim se sulfaclozinem. Používá se při bakteriálních infekčních onemocněních dýchacích cest, infekcích kůže, sekundárních infekcích při virových infekcích i jako prevence rozvoje bakt. infekce při virózách.
dávkování a způsob aplikace:
1/ s.c. 0,25-0,5 ml 1x denně,
2/ p.o., stříkačkou do tlamky nebo do napájecí vody. Léčivo je hořké, proto bývá nutné vodu dochutit např. Glukopurem.
Baytril, Enroxil:
antibiotikum Enrofloxacin. Jedná se o silné antibiotikum, používané při bakteriálních infekčních onemocněních respiračního traktu, kožních problémech (abscesy aj.) , zánětlivých onemocněních.
dávkování a způsob aplikace:: 2,5 - 5 mg / kg 2x denně, v akutních případech injekčně , v ostatních perorálně. Po častých injekčních aplikacích může docházet k tvorbě nekróz a zánětů kůže. Lze použít lokálně při léčbě abscesu, kde se přímo vypláchne dutina abscesu.
pozn: léčivo se nesmí podávat březím a kojícím samicím, mláďatům v období růstu.
Ronaxan 20:
atb. Doxycyklin. Použití při bakteriálních infekcích respiračního a urogenitálního systému, kožních infekcích, abscesech.
dávkování a způsob aplikace: p.o.2,5 mg / kg 2x denně, 1/4 tablety se rozdrtí a rozpustí v 1ml vody (lze dochutit Glukopurem). Průměrně velkému potkanovi o hmotnosti cca 500g se podá 0,25ml 2x denně.





Doxygal:
atb. Doxycyklin. Použití při bakteriálních infekcích respiračního traktu, léčba sekundárních bakteriálních infekcí při virových onemocněních, potírání leptospiry.
dávkování a způsob aplikace: p.o. v napájecí vodě, dávkování 2,5g /1l vody. Roztok je nutné podávat denně čerstvý.
pozn: léčivo se nesmí podávat březím a kojícím samicím, mláďatům v období laktace.
ANTIPARAZITIKA:
Na ektoparasity:
1/ Ivomec, Biomec:
úč.l. Ivermectin, používá se při léčbě ekto i endoarazitů: vši, všenky, roztoči, svrab, oblí červi (omezeně)
dávkování a způsob aplikace:
a) p.o.- proti ekto i endoparazitům, zejména pokud zvíře např. častěji pobíhá venku na trávníku, stejné dávkování jako při s.c.
b) zevně- Při menším napadení a všenkách se obvykle aplikuje zevně kapka za krk a lopatky
c) s.c: do kožní řasy na hřbetě v dávce 0,01ml pro potkana do váhy 500g (samice, mláďata) a 0,02ml pro potkany nad 500g (velcí samci)
pozn: nepodávat březím a kojícím samicím, neodstaveným mláďatům.
2/ Stronghold 2,5% pro koťata a stěňata:
úč.l. Selemectin. používá se při léčbě ektoparazitů i endoparazitů: svrab v počátečním stadiu, vši a všenky, oblí červi
dávkování a způsob aplikace: zevně kapka za krk a lopatky, vetře se do kůže.
pozn: nepodávat neodstaveným mláďatům.
3/ Biokill spray:
úč.l. Permethrin, používá se při léčbě ektoparazitů: vši, všenky, roztoči, desinfekce ubikací a vybavení, okolí klecí
dávkování a způsob aplikace: stříká se proti směru růstu srsti, srst se musí stejnoměrně provlhčit až na kůži. Po týdnu opakování aplikace.
4/ Arpalit Neo spray, pěna:
úč.l. Permethrin, používá se při léčbě ektoparazitů: vši, všenky, roztoči (spray, pěna), desinfekce ubikací a vybavení, okolí klecí (spray)
dávkování a způsob aplikace: stříká se proti směru růstu srsti, srst se musí stejnoměrně provlhčit až na kůži. Po týdnu opakování aplikace. Zvířata často nesnáší přímý postřik, proto je vhodnější přípravek nastříkat na ruku nebo do skleněné nádobky a poté vetřít do srsti. Srst musí být mírně zavlhlá, aby přípravek prostoupil až ke kůži. Při aplikaci na hlavě dbát opatrnosti, aby nešlo k zasažení očí, nosu a dalších tělesných otvorů. Pěna se obvykle snáze aplikuje a zvířata tolik nestresuje. Nanese se taktéž nejdříve na dlaň potom vetře do srsti.
pozn: nepoužívat na neodstavená mláďata, je toxický
5/ Diffuzil V spray:
stejné jako u Arpalitu Neo spreje.
..............................................................................................................................
Na endoparazity:
1/ Panacur:
úč.l. Fenbendazol. Používá se při léčbě endoparazitů, zejména různých helmintóz, kokcídií.
dávkování a způsob aplikace: p.o., 1/4 tablety rozpustit v 1ml vody, průměrně velkému potkanovi se podává 0,4 ml po dobu 5 dní. Pasta se obtížněji dávkuje, zpravidla se nechá zvířatům pouze zlehka líznout.
2/ Aldifal 2,5%:
úč.l. Albendazol, používá se při léčbě endoparazitů, zejména různých helmintóz, kokcidií.
dávkování a způsob aplikace: p.o. , do 500g 0,1ml, nad 500g - 0,2ml podle velikosti potkana po dobu 10 dnů.
pozn: nepodávat březím samičkám.
ANTIMYKOTIKA:
1/ Imaverol (úč.l. Enylkonazol, 2% roztok),
způsob aplikace: postižená místa denně potíráme v průběhu cca 4 dní, potkana lze i namočit do lázně (to ale obvykle nemají rádi)
2/ Biopirox sprej (úč.l. Octopirox) -
způsob aplikace: potkana obden nastříkáme proti růstu srsti až do stavu zvlhčení kožichu, až do vymizení příznaků.
3/ antimykoticé šampony - např. šampon Medivet (úč.l. ketokonazol a octopirox)
způsob aplikace: srst zvířete se navlhčí vlažnou vodou, šampón se vmasíruje do kůže a nechá působit 10-15 minut, poté opláchne vodou a srst dobře osuší. Koupel se provádí 2x až 3x týdně po dobu 4 - 6 týdnů. pozn: potkani však koupání špatně snáší a hodně je stresuje.
4/ antimykotické masti: malá napadená místa je možné mazat 1x denně i mastí Lamisil (úč.l.Terbinafini hydrochloridum) z humánní medicíny nebo mastí Canesten, ten je ale méně účinný.v

Plísňová onemocnění

20. ledna 2009 v 20:47 | Luciana |  Potkan
U laboratorních potkanů dermatomykózy nejsou příliš časté, nicméně setkat se s nimi můžeme.
Asi nejčastěji se vyskytuje Opar lysivý (plísňové onemocnění kůže, způsobené parazitickou houbou rodu Trichfyton). Přenáší se stykem s nakaženými zvířaty, kontminovanými předměty a podestýlkou. Pozor, tato mykóza je přenosná i na člověka a jiná zvířata, proto je nutné při kontaktu s nakaženým živočichem zachovávat zásady hygieny. Dále se mohou vyskytnout např. plíně rodu Mikrosporum.
příznaky: mokvající změny na kůži kruhovitého tvaru s vypadávající srstí a tvorbou žlutohnědých strupů. Diagnostikovat lze na základě laboratorního vyčetření seškrabu postižených míst, pod mikroskopem při ozáření UV světlem fosforeskuje ( většina plísňových onemocnění)
léčba: Léčí se antimykotiky, např:
1/ Imaverolem (úč.l. Enylkonazol, 2% roztok), postižená místa denně potíráme v průběhu cca 4 dní.
2/ Biopirox
sprejem (úč.l. Octopirox) - potkana nastříkáme proti růstu srsti až do stavu zvlhčení kožichu obden, až do vymizení příznaků.
3/ antimykotickým šamponem - např. šampon Medivet (úč.l. ketokonazol a octopirox) srst zvířete se navlhčí vlažnou vodou, šampón se vmasíruje do kůže a nechá působit 10-15 minut, poté opláchne vodou a srst dobře osuší. Koupel se provádí 2x až 3x týdně po dobu 4 - 6 týdnů. pozn: potkani však koupání špatně snáší a hodně je stresuje.
4/ Malá napadená místa je možné mazat 1x denně i mastí Lamisil (úč.l.Terbinafini hydrochloridum) z humánní medicíny nebo mastí Canesten, ten je ale méně účinný.
Chovné zařízení a veškeré vybavení je nutno dobře vydesinfikovat, nejlépe Savem. Předměty, které nelze vydesinfikovat, raději spálíme a vyměníme za nové.

Zdravotni problémy

20. ledna 2009 v 20:45 | Luciana |  Potkan

Zdravotní problémy související s věkem

Přestože stáří zvířat stejně jako lidí není nemoc, ale fyziologický jev, uvedu jej v této stati. Protože ke stáří se i zvířatům často přidružují různé neduhy s věkem související.
Proč k tomu vlastně dochází? Princip stárnutí ještě nebyl plně objasněn ani u zvířat, ani u lidí, ale má se za to, že přirozená obnova organismu je již vyčerpaná a nestíhá "opravovat" všechny chyby a poškození vznikající v průběhu života, tudíš se začnou projevovat různé zdravotní problémy s věkem související. U laboratorních potkanů obvykle dochází k prvním projevům stáří okolo 2 let jejich života.
Kvalita srsti: Tato starší zvířata mívají horší kvalitu srsti, která bývá hrubší, matnější, může být mírně zježená, řídne a mohou se v ní začít objevovat lysá místa.
Psychika zvířete: Výrazné změny jsou i v oblasti chování a psychiky. Dříve aktivní zvířata se zklidnila a více se věnují spánku, nevěnují se tolik ani sociálnímu dění ve skupině, u samečků dochází k útlumu agresivity a poklesu zařazení v hierarchii skupiny. U samiček dochází k změněným psychickým projevům často až v opravdu velmi pozdním věku.
Zhoršování smyslů: Vlivem postupujícího věku potkani často ztrácí zrak, postupně dochází k zákalům čočky, tzv. "stařecké kataraktě". První příznaky se mohou objevit již u 20 měsíců starých zvířat, kdy očka zvířete ztrácí jiskru a jejich čočka se postupem času šedavě zkalí. Také sluch zvířat postupně slábne, potkan začíná být méně lekavý.
Svalové atrofie: Nápadný bývá také úbytek svalové hmoty. K největším atrofiím dochází zejména v oblasti pánevních končetin a hřbetu, kdy v důsledku úbytku tkáně znatelně vystupují páteř, pánevní pletenec a kosti končetin, tělo zvířete získává "nahrbený" vzhled. Vzhledem k úbytku svalové hmoty dochází také k výraznému poklesu hmotnosti.
Ochrnutí: U zvířat ve vyšším věku docházívá k degenerativnímu onemocnení páteře, kdy dochází k zužování míšního kanálu a tlaku na zde probíhající nervy. Tato degenerativní vada se projevuje tím, že stará zvířata (zejména samečkové) často začínají ochrnovat na zadek, špatně ovládají pánevní končetiny, při chůzi se klátí ze strany na stranu, začínají se méně pohybovat, postupně se již tlapkami pouze "odstrkují", až zadní část těla ochrne úplně. Zadní tlapky se postupně zkroutí pod tělo a pozbudou svou funkci. Pokud takovéto zvíře již není schopno používat zadní končetiny a jíst přirozeným způsobem, pečujeme o něho jak je psáno v příslušných článcích.
Horší hojení zranění: Starším zvířatům se hůře hojí různé rány a abscesy, proto dbáme na to, aby zbytečně nevznikaly. Zvířata udržujeme prostá ektoparazitů, které potřeme jakmile se objeví. Každé i malé poranění pečlivě vydesinfikujeme. Pokud už k poranění nebo abscesu dojde, obvykle se dosti obtížně a zdlouhavě hojí a často je nutná podpůrná léčba antibiotiky. Bohužel se však může i stát, zejména v těžších případech, že se již nezhojí.
respirační problémy: Mohou se objevovat různé respirační problémy, proto stará zvířata umisťujeme na čistou, bezprašnou podestýlku a dbáme na to, aby byla umístěna v teple. Pokud se výrazně zhoršuje dýchání, navštívíme s potkanem veterináře, který určí příčinu obtíží a pokud je to nutné, podá zvířeti vhodné léky. Zde bych chtěla upozornit na fakt, že zvíře, které sice občas kýchne a o něco hůře dýchá, tak pokud příznaky setrvávají v určitém dlouhodobém stavu a nehorší se, je lepší mu nepodávat chemoterapeutika, protože ty jej zase zbytečně oslabují dalším snížením imunity.
Nádory: Ve věku 1,7 - 2 roky se mohou začít objevovat i různé nádory. Zde závisí na několika faktorech, zda bude nutné možné nádor odstranit, nebo ne. Zejména to závisí na typu nádoru a jeho umístění, také na rychlosti růstu. U benigních nádorů na místě, kde zvířeti příliš nepřekáží, se odstranění nádoru u zvířat starších 2 let obvykle neprovádí a potkan se nechává v klidu dožít. Pokud se nádor nachází na místě, kde bezprosředně ohrožuje život zvířete, popř. by mu hodně překážel, je obvykle na zvážení majitele a zejména na zvážení vhodného veterináře, zda zvíře nechá podstoupit lékařský zákrok, či nikoliv. Starší potkani obecně se hůře probouzí z narkózy a nemuseli by lékařský zákrok již přežít. Pokud již má k zákroku dojít, volte jej u veterináře majícího ordinaci vybavenou inhalační narkózou, která je vůči zvířeti relativně nejšetrnější.
Eutanázie:
Některá zvířata sama zemřou přirozenou smrtí, ale často tomu předchází ještě různě dlouhá doba, kdy zvíře již jen živoří a největší pomocí, kterou mu může majitel poskytnout je bezbolestná smrt. Pokud již potkan není schopen sám se pohybovat a přijímat potravu i přez určitou pomoc a úpravu podmínek, popř. má rozsáhlejší nehojící se zranění nebo nádor, který jej již příliš obtěžuje, je lepší zvolit bezbolestnou eutanázii zvířete a ukončit mu jeho trápení. Ikdyž bývá těžké rozloučit se se zvířátkem, které je v podstatě členem rodiny, nemá cenu mu zbytečně prodlužovat jeho utrpení např. umělým krmením ze stříkačky a podáváním podpůrných látek, protože pro takovéto zvířátko na konci své životní pouti je smrt jeho přirozeným vysvobozením.
Eutanázii obvykle provede veterinární lékař podáním 2 injekcí. Jako první by mělo být podáno anestetikum, které zvířátko uspí a následně další injekce s látkou zastavující dýchání a srdeční činnost. Pro uspání zvířete volíme veterináře, který má dobrý vztah ke zvířatům a umožní Vám být s Vaším zvířetem až do jeho odchodu. I když je to pro majitele obvykle velmi těžké, dívat se na odcházející zvířátko, Váš potkan však usne v klidu a bezpečí Vašeho náručí.

Potřebnosti pro potkana

20. ledna 2009 v 14:48 | Luciana |  Potkan

Nákup potřebností

Jako první věc je nejlepší pořídit si klec, akvárium nebo terárium. Šikovnější si potřebný palác vyrobí, a ostatní jej mohou koupit v potřebách pro chovatele nebo větších obchodech typu Hornbach apod. Potkan je poměrně náročný na místo. Je velmi aktivní a v malém prostoru by nebyl šťastný. Protože je lepší chovat dva potkany než jednoho, pamatujte při koupi nebo výrobě obydlí na velikost obou jedinců v dospělosti, která přijde, zhledem k délce života potkana, poměrně brzy.
Pro dva potkany je poměrně snesitelná klec o velikosti asi 60x45x30.

Co klec, akvárium nebo terárko má a nemá mít

Hned na začátku vás varuji před drátěnými žebříčky a patry. Klec sice působí velmi lákavě, se všemi těmi žebříčky a tunely, ale dříve nebo později způsobí vašemu miláčkovi bolestivé otlaky na nožičkách, v důsledku nichž bude mít problémy s pohybem, v horším případě může dostat do ran infekci nebo časem na nohy ochrnout. (Tak se to bohužel stalo našemu Bubáčkovi.)
Klec samozřejmě musí mít dvířka, která potkan sám neotevře, pokud budete dělat patra sami, je dobré mít dvířka do každého patra, ale podmínkou to není. Já například mám na klec o rozměrech 100x80x40 jen jedny dvířka.. Je to trochu obtíž, když se chcete dostat do dalších pater (mám ještě obrovské dveře), ale na druhou stranu potkani sami zjistí, kam na ně nemůžete a cítí se relativně v bezpečí. Pokud ven nechcou, nepůjdou.
Dál je nejlepší, když je klec ve stříbrné tedy základní barvě. Je to další problém. Většina klecí má mříže barvené. Barva se většinou časem oloupe, čemuž nelze uniknout. Je to spíše estetická záležitost, ale je pravda, že potkani mříže ohlodávají, přičemž ohlodají právě i tu barvu. Přesto když není jiná možnost, nedá se nic dělat.
Dno klece by mělo být dostatečně vysoké, alespoň 10 cm, jinak budete mít kolem klece pěkný binec, používáte-li podestýlku. Místo podestýlky lze časem nainstalovat misku jak záchodek. Snadno zjistíte, kam potkan chodí na bobkovanou. Pak už jen stačí na toto místo misku umístit a je vyhráno. Potkani rádi vyhazují podestýlku ven z klece, nebo prostě při svých hrátkách nekoukají, kde co lítá.
Klec musí být samozřejmě oddělitelná ode dna, aby bylo zajištěno pohodlné čištění klece, může mít i šuplík na dně nebo velké dveře, aby byl zajištěn odpovídající přístup.
Pro kutily, kteří se rozhodnou vyrobit si klec sami je zde možnost plastové dno koupit. Popřípadě použijte jako dno starou zásuvku ze stolu atd. Na konstrukci používejte pletivo s malými otvory, které lze koupit v každém obchodě pro domácí dílnu nebo výhodněji ve velkoobchodech. Nezapomeňte všechny konce žádně zahnout a začistit, aby nedošlo k újmě na zdraví potkana.
Pokud jste se rozhodli pro akvárium, mělo by být dostatečně velké. Vrch zakryjte pletivem s malými otvory a navěšte na něj hraček a houpaček, co se vejde. V akváriu jsou poněkud omezené možnosti ke hraní, je třeba vymýšlet, co to dá, aby se potkani nenudily. Strany (alespoň 3) zakryjte kartonem nebo dřevěnými deskami, aby v akváriu nebylo tolik světla.
Terárium si buď vytvořte sami nebo zakupte. Poličky a hračky nainstalujte zavěšením na háčky nebo vruhy do dřevěných stran.

Vybavení klece

Je-li to ve vašich silách (popřípadě poproste tatínky, dědečky, starší sourozence nebo přátele) vyrobte svým miláčkům patra ze starých dřevěných nebo dřevotřískových desek (je možné dočasně použít i části lepenkových krabic nebo sehnat umělou hmotu např. jako já od firmy vyrábějící bazény). Mezi patry nainstalujte bydílka, žebříčky, provazy z kokosových nebo konopných vláken (vše je dostupné v potřebách pro chovatele - kupujte pouze dřevěné náčiní, plastové mohou potkani rozkousat a sežrat a způsobit si tak zdravotní problémy!). Dopřejte potkanům zábavu v podobě drátěného kolotoče, nejrůznějších úkrytů z rour od toaletního nebo kuchyňského papíru a silnějších. Já jsem na jedno mezipatro dala i kus koberce. Holky ho koušou a škrábou a opilují si o něj drápy.
Nepotřebuje ani moc zkušeností a přesto dokážete potkanům vyrobit oblíbené místo na spinkání - hamak.
V akvarijních potřebách nebo potřebách pro chovatele nakoupíte rozličně velké kusy dřeva. Pro potkany je dřevo velmi atraktivní. Dovedou se na něm opravdu vyřádit. Skáčou po něm, podlézají ho, koušou - no prostě je to univerzální věcička proti nudě. Dřevo není chemicky ošetřeno ani neobsahuje nic jedovatého, nejsou na něm nebezpečné bakterie (které mohou být na větvích z venku - psí výkaly, výpary z výfuků apod.), takže se nemusíte o nic bát. Pro ty, kteří mají možnost sehnat větve stromů je dobré vybírat silné větve na jaře před pupeny nebo brzy po rozpuku, chemicky neošetřeného stromu. Tyto pak pořádně odrhněte ve vaně horkou vodou a před instalací vysušte.
Nezapomeňte potkanům nakoupit napaječku nebo misku na vodu a misku na žrádlo. Misky na žrádlo je dobré mít dvě. Jednu na zrní a druhou na další potravu, ale není to nutné. Napaječky je možné koupit s připevněním jak do klece, tak do akvária. V akváriu musíte počítat s tím, že vám ji potkani časem prokoušou. Pozor na to, jestli napaječka opravdu propouští vodu, ale také jestli nekape. To vše budete muset, mnohdy ke vzteku, zjistit až doma. Naše napaječka se ukázala býti drahým zmetkem, takže holky pijí z misky s vodou. Miska má pevnou podsadu, takže ji nepřevrhnou, akorád se voda musí 2x denně měnit, protože do ní hážou podestýlku.
Napaječku lze připevnit pomocí drátku a pomocí patentky přímo na klec. Do akvaria jsou přísavky. Dle mého názoru je lepší patentka. Napaječka se neposouvá po celé délce klece, stojí pevně na místě a tolik nerachotí.
Novinkou je napaječka s takovým čudlíkem na konci místo kuličky. Myslím si, že je to docela špatný nápad, protože ani jeden náš potkan se z ní nenaučil pít a skončili jsme u misky. Místo olizovaní totiž musí čudlík zmáčknout jazykem. Jde to docela ztuha.
Misky na žrádlo používejte keramické nebo kameninové. Plast nedoporučuji. Malé úlomky mohou potkani sežrat a způsobit si tak velké problémy. Vyzkoušejte si předem, jaká je pravděpodomnost misku převrhnout, protože pokud to jde, tak se to vašim miláčkům 100% povede.
Já momentálně krmím i ze skořápky kokosového ořechu. Holky to nesmírně baví balancovat na ní při jídle. Nezapomeňte ji vždy vymýt horkou vodou a nechat vyschnout.
Stelivo se dnes vyrábí v nejrůznějších typech, takže si každý vybere podle svých cenových možností. Můžete použít hobliny, piliny, seno, papírové proužky, kukuřičnou podestýlku, kočkolit, dřevěné válečky apod.
Kontrolujte však, zda se v pilinách a hoblinách nevyskytují větší třísky, ty radši odstraňte. Stejně tak je třeba dbát na to, aby piliny neměly příliš velkou prašnost. Většinou se doporučuje tuto podestýlku i přesít. Dají se samozřejmě pořídit i bezprašné druhy, ale i ty je mnohdy lepší prosít taktéž.
Pokud kupujete domeček, doporučuji opět dřevěné typy, velikosti podle počtu potkanů. Pokud tomu tak není, opilujte doma před instalací nezačištěné hrany nebo otvory. Je to lepší než potom řešit zranění.
Dobrý úkryt poskytuje i spodek rozbytého hliněného květináče nebo skořápka kokosového ořechu (u mláďat). Hezké jsou i některé keramické výtvory a hnízda pro ptáky zakoupené ve zverimexu..
Jako podestýlku do domečku použijte buď stejnou podestýlku jako na dno, nebo jen pár papírových kapesníčků či kus netřepivé látky. Kapesníčky i látka se lépe vyměňůjí a nevadí, když je potkani budou svačit. Stejně tak se hodí i toaletní papír. Pozor na volné nitě!!!
V domečku měňte podestýlku tak jednou za dva až tři dny. Zjistěte, jestli v něm potkani čůrají nebo bobkují, je to individuální. Naši si tam schovávají jídlo, takže je nutno čistit jej alespoň jednou za dva dny, aby se odstranily staré potraviny i trus.
Na papku si udělejte zásobu zrní pro hlodavce. Dnes už se dá koupit přímo zrní pro potkany, což já upřednostňuji, můžete ale koupit jako dodatek i semínka slunečnic, které mají potkani moc rádi, ale v balení krmení jich moc není (oni po nich docela tloustnou), krmivo pro činčily, které také moc chutná, granule pro kotata, ovesné vločky atd. Pro zpestření si skočte k veterináři pokud má i prodejnu a nakupte nějaké vitamíny a minerály ve formě vápníkových kostek nebo solných kroužku. Na trhu je mnoho takových preparátů v dostupných cenách.
V žádném případě není možné potkany krmit pouze zrním! Ostatní složky potravy už najdete ve vlastní spižírně. Více o jídle najdete v sekci krmení.

Chov potkana

18. ledna 2009 v 10:57 | Luciana |  Potkan

Než si koupíte potkana



Dříve než se rozhodnete pro chov potkanů je potřebauvědomit si několik věcí. Potkan je zvíře velmi přizpůsobivé, ale samo o sobě vyžaduje kvalitní péči, bydlení a taky váš čas. Nepotřebuje sice venčit, ale jeho klec je nutné udržovat v čistotě, potkani jsou totiž trošku nepořádní a ač se o sebe starají příkladně, kolem sebe snesou opravdu všechno. Počítejte s pravidelným úklidem, s tím že i přes vaši snahu bude z klece lítat podestýlka a vy s tím budete muset bojovat. Nenechte se však odradit touto skutečností a nepořizujte zvířeti kvůli svému pohodlí akvárium. Potkan je zvíře šplhavé, vynalézavé se sportovním duchem a potřebou občas lumpačit.
Pokud budete chtít mít potkana blízko u sebe a rozhodnete se umístit klec u postele, připravte se na to, že potkanovi neunikne nic z vašeho intimního života a stejně tak vám uteče velmi málo z jeho večerních aktivit, minimálně do té doby než si na to zvyknete. A budete si muset zvyknout rychle :) Sama mohu říci, že ač mám svoji smečku čtyř holek v kleci kousek od postele, mám klidný spánek. Občas sice některá zkouší hryzat mříže, ale je to jistá daň za jejich okouzlující společnost.


Velmi důležité je uvědomit si, že se jedná o společenské zvíře, vyžaduje společnost a nejlepší společností jsou opět potkani. Nepořizujte si jedináčka pokud máte možnost dát domov i jiným, potkany chovejte alespoň ve dvou a nikdy ne samce se samicí pohromadě. Toto chování je krajně nezodpovědné a bohužel si to i dnes neuvědomuje spousta začínajících chovatelů, samice brzy porodí první vrh, pak bude následovat další, samici fyzicky odrovnáte a budete mít plné ruce mláďat.




Potkan stojí peníze, bude potřebovat klec, z počátku může být menší, ale jak roste, nároky se zvyšují a pokud potkana nemáte na volno puštěného celý den, tak počítejte s vyššími náklady na pořízení velké klece. Můžete koupit klec novou nebo použitou, to je možné například v bazaru na Libni - Praha 8, kde se dají při troše štěstí koupit velmi solidní klec za slušnou cenu. Počítejte nejen s pravidelnými výdaji - podestýlka, krmivo, pamlsky,…, ale také s mimořádnými výdaji za veterinární péči. Pokud studujete, odkládejte si peníze z kapesného nebo brigád, nikdy nevíte co se vašemu zvířeti přihodí.
Máme tedy klec, zařízení a vyhlížíme si zvíře. V tuto chvíli je potřeba zvážit odkud si potkana pořídíte. Zverimexy se obecně nedoporučují, ale pokud je ve vašem okolí kvalitní zverimex a nebo máte ve zverimexu známého, máte šanci zjistit odkud potkánek pochází a také si ho můžete odnést brzy od odstavení. Zkrátí se tak doba, kdy bude v cizím prostředí bez kontaktu s chovatelem. Má to ale nevýhodu, musíte si být jistí, že se chovatel o mláďata staral a nechoval je jen pro hady nebo zverimex, dobrý chovatel by se měl snažit mláďata udat jinou cestou než je zverimex.
Druhá možnost je odběr potkana u chovatele, dnes existuje velké množství chovatelských stanic (ChS), většina je registrovaná u Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců. Pokud chcete zvíře z ChS, stačí se podívat na odkazy tohoto webu - chovatelské stanice a prohlédnout jejich stránky a aktuální nabídku mláďat. Výhodou je komunikace s chovatelem, který je ochoten vám poradit ještě předtím než si potkánka odnesete. Počítejte s tím, že se některá mláďata rezervují předem do jiných ChS, to v případě vyjímečných genetických vloh. Pak bude potkánek přednostně zařazen do chovu, může se tedy stát, že vám chovatel nabídne jiné zvíře. Zpravidla jsou ale tato zvířata na stránkách ChS označena a i přesto je z čeho vybírat.
Pokud si budete chtít ověřit jestli je daná ChS solidní, informujte se u potkanářské veřejnosti na diskuzích, u známých potkanářů a pokud opravdu nikoho neznáte, napište klidně mě na email. V ČR je hodně kvalitních ChS, ale stejně i v této skupině najdete nepoctivé chovatele, právě před nimi vás má chránit i tyto řádky. Informace jsou vždy na prvém místě, jakmile si zvolíte svou ChS, vybíráte zvíře.
Mládě tedy máte vybráno, domov pro něj je zařízen a vy si jedete pro miminko do ChS. Věřím že jste si přečetli co jste mohli a čerpáte informace i z internetových stránek, chodíte na různé diskuze nebo se ptáte v případě nejasností přímo chovatele. S chovatelem si domluvíte schůzku, většina ChS umožňuje odběr mláděte u sebe doma, ale někdy to není možné z osobních důvodů. Není to znakem nekvalitní ChS, ne každý má možnost přivést domů cizí lidi. Na místě samotném dojde k předání zvířete, pokud bude volných více zvířat, je možné si vybrat i na místě. Mějte sebou připravenou přepravku s podestýlkou nebo bavlněnou látkou (pozor na nitě, látka by měla být obšitá ať si mládě neublíží), napáječku a v přepravce něco dobrého. Zvířátko si prohlédněte, mělo by mít čistý kožíšek, být bez parazitů, neslepená očka, nos i oči bez výtoku. Jediné co je přípustné a projeví se pravděpodobně vzápětí je průjem, ten je běžným znakem stresu ze změny prostředí a během prvních dnů sám zmizí. Pro začínající chovatele je možná důležitá informace o velikosti mláděte v závislosti na věku.











V pěti týdnech je průměrné mládě velké tak do dlaně, jak je patrné na fotce Miu na této stránce. Závisí to také na početnosti vrhu, pokud pochází ze čtyř mláďat, bude pravděpodobně mohutnější, z početného vrhu zase menší. Ale určitě nebude větší než 10 cm (bez ocásku). Znakem mláděte je i miminkovská srst, je jemnější a postupně ji bude potkánek měnit za dospělácký kožíšek (u rexů je kožíšek o něco drsnější) . Pět týdnů je ideální věk pro odběr mláděte, je již samostatné a zvyklé na pevnou stravu. Nežádejte mladší jedince se snahou odchovat ho tak aby byl vázán na člověka, je to sobecké a nezodpovědné, vychováte tak sociálně deformované zvíře které může mít problém se zařazením se do skupiny. Také není pravda že pokud máte více zvířat, že je neochočíte, je to jen na vaší snaze a na tom kolik času a péče potkanům věnujete. Skupinovým chovem zajistíte potkanovi šťastný život.
Upozornění: to že si koupíte zvíře v chovatelské stanici je dobré rozhodnutí, ale je nutné vybrat si i správnou stanici, protože i mezi nimi se občas objeví nesolidní "chovatel" který se ke zvířatům nechová dobře, nedbá na jejich zdraví a množí je pouze na barvu, za účelem většího zisku. Nebojte se proto informovat na danou chovatelskou stanici u potkanářské veřejnosti a zvířata si berte od solidních chovatelů i kdyby jste pro něj měli jet delší cestu.
Bohužel za všechny hovoří případ ChS Mickey Mouse, která dodává zubožená zvířata v nelidských podmínkách a obelhává odběratele zvířat. Zde je několik informací ohledně ChS, které by vám mohli pomoci při výběru té pravé ChS
  • v ČR existuje jen několik ChS, které fungují déle než dva roky a mají pravidelné odchovy, i to je znakem kvality
  • znakem kvality ChS je zájem o zdraví zvířat nejen svých, ale i odchovaných, snaží se sbírat informace a sledovat konkrétní linie, při výskytu závažného onemocnění odchov dané linie ukončuje.
  • odběr potkánka by měl u nezavedených stanic probíhat přímo u chovatele, nový majitel se tak může přesvědčit o podmínkách chovu. Pokud není návštěva možná z osobních důvodů, nebojte se zeptat třeba na diskuzi nebo emailem, většina chovatelů se navzájem zná. Osobní doporučení od člověka kterému věříte také udělá svoje.
  • chovatel by vám měl zaslat elektronickou podobu PP na požádání ještě před odběrem mláděte, případně tištěný přímo na místě.
  • solidní chovatel vám nikdy nepošle zvíře vlakem nebo jinou cestou, nežádejte to, zvíře je vystaveno neúměrnému nebezpečí. Možná cesta je poslání zvířete přes jiného chovatele.
  • je možné že po vás bude chtít chovatel fotku klece kterou máte mít pro potkánka připravenou, i toto je nárok opodstatněný, není to znak žádné buzerace, ale péče a mláďata.
  • a na závěr to nejdůležitější, dobrý chovatele vám poskytne chovatelský servis i do budoucna, kdykoliv bude potřeba. Pokud máte otázky ohledně chovu potkana, připravte si je na schůzku nebo se i zeptejte emailem než si zvířátko pořídíte, dostanete spoustu užitečných informací které vám pomohou připravit se na příchod potkana k vám domů.

Základní údaje-Potkan

18. ledna 2009 v 10:26 | Luciana |  Potkan


Co je to potkan

Základní údaje potkana

Potkan patří do třídy savců, řádu hlodavců, čeledi myšovitých, jeho rod je Rattus, druh Rattus Norvegicus.
Potkan
Rattus norvegicus neboli severská krysa. Pochází z bažinatých oblastí východní Asie a do našich zemí se rozšířil v průběhu 18. století vodní dopravou, vytlačil tím krysu. Vyhledává spíše temná místa jako jsou sklepy a kanalizace, vlhku se nevyhýbá, umí dobře plavat. Divoký potkan dosahuje hmotnosti až 500 gramů, laboratorní potkani chovaní v zajetí i více. Jeho ocas je kratší než tělo, u kořene rozšířený. Uši jsou osrstěné. V České republice je rozšířen po celém území.
Délka těla: 21-28 cm, délka ocasu: 17-23 cm. Ocas má 160-200 šupinatých kroužků. Délka březosti je asi 24 dnů, ve vrhu je 7-9 mláďat, u doma chovaných jedinců i více, hmotnost novorozenců je 4,5 - 6 gramů. Otevírají oči mezi 13. až 15.dnem, ve třech týdnech přestávají sát. Mohou se dožít až 4 let, umírají zpravidla mnohem dříve, kolem druhého roku života. Pohlavně dospělí jsou již po dvou měsících, do chovu se zařazují ve 3. až 4. měsíci. Ve vyšším věku se porod může stát riskantní záležitostí z důvodu zúžení pánve.
Základní údaje krysy
(pro srovnání)

Krysa černá

Rattus rattus
se v našich zemích vyskytuje zřídka, pochází z Indie. Jedná se o býložravce, který dává přednost suchým a teplým místům jako jsou sýpky a sklady. Žije v méně početných skupinách čítající kolem 50 jedinců. Velmi dobře šplhá, taky dobře skáče. Původně žila na stromech.
Je drobnější než potkan, váží asi 250 gramů, její ocas je delší než tělo, u kořene se nerozšiřuje. Má špičatější čumák a delší, dopředu nahnuté neosrstěné uši a v poměru k tělu velké oči. V České republice se vyskytuje v Západních Čechách, v povodí Labe a Ohře.
Délka těla: 16-25 cm, délka ocasu: 18-25 cm. Ocas má 200-260 šupinatých kroužků. Březost trvá asi 21-23 dní, vrh 5-7 mláďat. Mláďata otevírají oči patnáctý den od narození. Mají omezený počet vrhů - maximálně 5 za život.


Potkan patří do rodu Rattus (krysy), předchůdci všech našich potkanů jsou divocí potkani ( Rattus norvegicus ) žijící původně v Asii. První potkani byli v Evropě pozorováni v roce 1728 , do té doby u nás žila krysa obecná ( Rattus rattus ). Ta však nebyla natolik přizpůsobivá a tak ji potkan vytlačil z jejího životního prostředí. Docházelo ke zvýšení výskytu a lidé se začali bránit. Nebyl po ruce jed na hlodavce a tak se šlechtila speciální plemena psů. Psi byli cvičeni usmrtit potkana jediným kousnutím, stačil krůček k tomu aby si lidé chtěli své psy porovnat, popřípadě zpeněžit. Vznikly tzv. pity, jámy s tribunou okolo, úkolem psů bylo zabít co nejvíce potkanů. Pity přežily dodnes, jen v něm lidi proti sobě poštvou jiná zvířata. Sazky a krev zůstávají taky. K tomuto sportu bylo nutné mít dostatečný přísun potkanů a tak vzniklo nové povolání - krysař. Dva z nich, Jimmy Shaw a Jack Black začali cíleně chovat odlišné kusy, vznikl tak první chovatelský záměr. Vznikli tak potkani bílí, strakatí a další varianty. O ty měli zájem jak vědci, tak lidi toužící po raritě.Od roku 1901 byli připuštěni na výstavy, velká zastánkyně potkanů coby domácích mazlíčků byla Angličanka Douglasová. Po její smrti v roce 1921 jejich popularita poklesla, na výsluní se dostali opět na konci 70. let 20. století a stále roste. V laboratořích se na potkanech dodnes testuje spousta nemocí, zejména rakovina, slouží i pro testy různých přípravků, kosmetiky, léků... Někdy je cílem výzkumu sociální struktura a chování potkanů ve skupině. Postupem let se v laboratořích odstranily některé původní vlastnosti, hlavně agresivita. Bohužel se za to platí obrovská daň, většina potkanů zemře na rakovinu, mají alergii a oslabenou imunitu. Zajímalo by mě, jestli někde stojí pomník pro laboratorní zvířata za to co si pro nás vytrpěli a kolik našich životů zachránili. Je jasné, že se domácí potkan zcela liší od svého divoce žijícího příbuzného a nemůže s ním být srovnáván.


Taxonomické zařazení
Nadříše: Eukaryota
Říše: Živočišná (Animalia)
Podříše: Mnohobuněční(Metazoa) /
Řada: Druhoústí (Deuterostomia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci(Vertebrata)
Nadtřída: Čelistnatci(Gnathostomata)
Třída: Savci (Mammalia)
Podtřída: Živorodí(Theria)
Nadřád: Placentálové(Eutheria)
Řád: Hlodavci(Rodentia)
Podřád: Myšovití(Myomorpha)
Čeleď: Myši (Muridae)
Rod: Potkan (krysa)(Rattus)
Druh: Potkan hnědý (Rattus norvegicus)



Rozdíl mezi pohlavím
Samec: dá se říci, že právě samci jsou klidnější, ochočitelnější a přítulnější. Samec taky lépe snese samotu a je proto vhodný pro ty, kteří chtějí chovat jen jednoho potkana. U chovu více samců může nastat problém, počítejte i s rizikem že se navzájem nesnesou. Chov více samců však není vyloučen, jen je potřeba vhodně složit skupinu.
Samice: je mnohem aktivnější než samec, má tendence vše prozkoumat, ochutnat, popřípadě ukrást. Chcete-li se bavit potkaními kousky, pořiďte si samici. Samice jsou však více vázané na život ve skupině, proto je lépe mít alespoň dvě. Nevýhodou je horší ochočitelnost, ovšem i to se dá zvládnout pokud jim věnujete dostatek času.
Samec versus samice: z osobní zkušenosti mohu říci, že samice je malým tornádem ve vašem chovatelském životě, je nespoutaná, impulsivní a velmi vynalézavá. Sice to není miláček co vám usne na klíně, zato mají jednu velmi ceněnou vlastnost, samice nerady vykonávají svou potřebu mimo klec či bezpečný úkryt. Dokonce jsou schopny používat "potkaní záchodek" a mám pocit že jsou stydlivé :). Narozdíl od nich málokterý samec ponechá svou potřebu na dobu kdy je v kleci. Výhoda samců je jejich klid, jakmile je přejde puberta, většinou se uklidní a zleniví, cestování s nimi probíhá lépe než se samicí. Pokud tedy nedáte přednost ječení průvodčí a spolucestujících ;)
Jak rozeznat samici od samce: rada je na místě, někdy má začínající chovatel problém. U velmi mladých mláďat je někdy velmi malý rozdíl a pohlaví nelze spolehlivě určit. Po odstavení už by měly být patrné varlata samce, u samice jsou spolehlivým vodítkem dvě řady struků a menší vzdálenost mezi konečníkem a samotným pohlavím. Napomoci může porovnání nabízených mláďat, protože ani struky nemusí být patrné, zvláště u samic s tmavým bříškem. Jedna rada pokud nekupujete potkánka u chovatele (ten se přece jenom vyzná lépe v potkanech než prodavači), potkanků se nebojte a nenechte si jejich pohlaví předvádět zvednutím za ocásek. Samečci zatáhnou varlata a vy nebudete o nic chytřejší. Berte zvířátka do ruky a dívejte se na jejich bříška sami.


Potkan z lidského pohledu


Většina lidí považuje potkana za odporné, špinavé a nebezpečné zvíře, někteří jej dokonce nenávidí. Tato představa je ve člověku zakořeněna po dlouhá staletí. Je vypěstována strachem z moru a nemocí, při častých hladomorech se středověku se není čemu divit. Ve skutečnosti je mor přenosný více než dvěma stovkami druhů zvířat. Původcem moru je blecha morová Xenopsylla cheopis z těl zvířat se přenášela na člověka. Měl dvě formy, u první byly napadeny mízní uzliny, druhý se šířil kapénkovou infekcí a měl 100% úmrtnost. Počty mrtvých šly do desítek miliónů a postihovala celé kontinenty. Zásadní informace je taky to, že tyto blechy parazitovaly na krysách, nikoliv potkanech. Ti se ve střední Evropě rozšířili až v průběhu 18. století. V Evropě se díky zásadní změně hygienických podmínek podařilo mor vymýtit. Potkan však přenáší další choroby a proto je nutné kontrolovat jejich populaci a chránit se před možnou nákazou zvířat a lidí. Chovatel potkana se nemusí obávat ničeho, pokud se však jeho potkan nedostane do styku s divokými jedinci.
Další přitěžující okolností jsou škody způsobené v zemědělství a na majetku. Divoce žijící potkani požírají uskladněné potraviny, znehodnocují je, poškozují elektroinstalaci a další zařízení.

Náš tip:

Bebechus Potkanus velmi kvalitně napsané texty o potkanech, anatomie, etologie,... opravdu poučné stránky
Rattus Webus mimo obsáhlé informace stojí za přečtení i potkaní chováni
Leptospiroza srovnání divoké a laboratorní formy potkana



Chalkopyrit/rodiče

17. ledna 2009 v 14:54 | Luciana |  Chalkopyrit

Deníček

17. ledna 2009 v 14:33 | Luciana |  Chalkopyrit
Ahoj jmenuji se Chalkopyrit a dnes si me moje nova majitelka prinesla domu.
13.2.09
uz jsem se nastehoval do noveho domecku jsem jeste troch plachy ale uz spim panicce pod svetrem:).
17.6:09
Ahojík už mi je pět měsíců a něco! bohužel je ted moje panička nemocná takže se trochu nudím.. tak ji něco hezkýho napište do komentů nech se brzy uzdraví! ahoj vaš Chalkopyrit.

Základní údaje-Chalkopyrit

16. ledna 2009 v 21:47 | Luciana |  Chalkopyrit
Chalkopyrit



Varieta: standard
Barva: russian blue
Znaky: berkshire
Váha: 25g




Rodiče


Máma-




DarlingMarion of Algernon
Standard, russian silver, self



chovná II.

Výstava Úvalno 17.8.08 - 98b. - 2.nejlepší mladá samice







Táta:



Ampu Z Niflheimu
Standard, russian blue, berksire
P 522/07 chovný II.







Fotogalerie

16. ledna 2009 v 21:37 | Nelien-Luciana
Barevné Variety
Aguti




Amber




American Blue




Beige
Black
Blue Aguti

Fawn
Chinchilla
Lila
Mink
Russian blue
Russian dove
russian dove aguti
Russian silver
už mam nove fotky chalkopiryta

1 fotka malého Chalkopyrita (potkánka)

16. ledna 2009 v 21:35 | Luciana |  Chalkopyrit

Chalkopyrit

foceno 19.1.09



Ůvod

16. ledna 2009 v 21:27 | Luciana |  Úvod
Ahoj já jsem Luciana a tohle je můj blog o potkanech a jiných zvířatkach.
Tak doufam ze se vám tu bude líbit a reklamy pište jen do reklam!


Rozcestník

16. ledna 2009 v 21:22 | Luciana
Rozcestník

Úvod- úvodně o blogu

Potkan-o potkanovi

Deníček- Tady píšu vše o každodením životě mého malého hlodavce

Fotogalerie- to si asi domyslíte!!!!!!!